Interview s bývalým ministrem životního prostředí Martinem Bursíkem
7.4.2011 ČRo 6, Studio STOP
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připraveno Interview Studia STOP. Od mikrofonu se hlásí ...
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Petr Holub.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Jana Šmídová.
Stále nezvládnutá a stále hrozící jaderná havárie v japonské Fukušimě. Nejisté poměry v ropou oplývajícím arabském světě a v neposlední řadě senzační vítězství Zelených v Bádensku-Württembersku. Tedy dost důvodů pro to, abychom do studia Českého rozhlasu 6 pozvali exministra životního prostředí a někdejšího předsedu Strany zelených Martina Bursíka. Dobrý večer, pane Bursíku.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Dobrý večer.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Velké události prvních 3 měsíců roku 2011 mají společného jmenovatele, kterým je energetika. Ropa je nevysloveným předpokladem konfliktů v arabském světě, kolaps atomové elektrárny byl hlavním dopadem japonského zemětřesení. Znamená to jednoduše, pane Bursíku, že svět nedokáže řešit energetické problémy a že takové katastrofy jsou už něčím, co se dá čekat každou chvílí?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
No, pro mne to je vážný vzkaz, že by lidstvo se mělo zamyslet nad způsobem získávání, ale i využívání energie. A já jsem někde četl a zaznamenal různé paralely s Černobylem, či naopak vysvětlení, že technologicky se jedná o něco jiného. Já myslím, že nejpodstatnější na té tragédii v Japonsku je skutečnost, že k té tragédii došlo v civilizaci, ve společnosti, která je úplně na vrcholu vyspělosti, která je technologicky v podstatě na špičce světa. A přesto došlo k té havárii. Což znamená, že se ukazuje, že jaksi dlouho známá teze, že neexistují bezpečné jaderné elektrárny, je to jenom otázka počtu pravděpodobnosti a malér té technologie tkví v tom, že každá taková havárie přesahuje zdaleka hranice lokality té samotné elektrárny a má nedozírné důsledky na podstatnou část populace ve světě. Tohle je skutečně k zamyšlení. Já jsem sledoval reakci v Německu. Vůbec ne hysterickou reakci, tak jak se u nás v rámci té kampaně projaderné to interpretuje. Tam vystoupil ministr za CDU, konzervativní stranu, ministr životního prostředí Röttgen. Podle mého názoru velmi věcně a klidně hovořil o tom, že právě to přesto, to, že v Japonsku technologicky vyspělém přesto došlo k té havárii, že bychom měli analyzovat to přesto. Zjistit, nakolik je možné vůbec stanovit bezpečnostní parametry, které nás dokáží ochránit před tím rizikem. Protože příroda ta bezpečnostní kritéria nečte. A já tady mám před sebou zprávu z ledna tohoto roku Světové nukleární asociace, která popisuje bezpečnost jaderných elektráren v Japonsku i na břehu moře proti tsunami, proti zemětřesení. Tady se dočtete, že všechno je zajištěno. Ale realita je úplně odlišná. Takže pak se najednou ukazuje, že takovéhle papíry, které jsou tvořeny jadernými technokraty, jsou úplně k ničemu. Takže z mého pohledu důvěra v jaderné technokraty je definitivně ztracena.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Bursíku, už jste to trochu nakousl, ale z vašeho pohledu, v čem se liší havárie Fukušimy od Černobylu? Ostatně budeme si připomínat 25. výročí černobylské tragédie.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
No, tak primárně k té havárii v Černobylu došlo za režimu a za bezpečnostní a provozní kultury v zemi bývalého Sovětského svazu, která je úplně nesrovnatelná s Japonskem. Tehdy tam prováděli test, který se jim vymkl z ruky, kde vlastně porušili celou sérii předpisů, regulí a pravidel. A také to byly, jiná technologie reaktoru, čili skutečně došlo k tomu, že ta radiace dostala až do vrchních vrstev atmosféry a potom tam byl ten dálkový přenos. Který ovšem můžeme sledovat v menší míře i v současné době. Už nyní v Evropě jsou naměřeny hodnoty radiace a to není nic příjemného. Protože ta radiace je cosi, co někde máte v zádech a nevíte, co si o tom myslet. Je zřejmé, že to prostě má vliv na buňky a já bych vůbec tyhle věci nepodceňoval. Čili, znovu opakuji, podle mě ohromné memento a mě děsí, jak, s prominutím, tupě vlastně hloupě na to česká politická i expertní jaksi elita reaguje. To podceňování, bagatelizování toho problému. Otevřeně lhaní, to je reakce, která podle mě ukazuje na, jednak nezralost české společnosti vůbec vzít si nějaké vzkazy z přírody. A jednak si myslím, že to je nebetyčná víra a důvěra v jádro, kdy nakonec Česká republika je zemí, kde lidé mají největší důvěru v jadernou energetiku. A já si myslím, že to je pozůstatek té indoktrinace v době komunismu, kdy jsme skutečně věřili tomu, že poručíme větru, dešti a že všechno zvládneme.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když se srovná Černobyl s Fukušimou, tak mají společné to, že tam došlo k určitému úniku radioaktivity. Ten únik byl zřejmě v Černobylu větší. Naprosto laicky, co jsem vyčetl, jsem se dozvěděl, že tam šlo o to, že došlo k úniku částic grafitu a právě ty se mohly dostat do té vyšší atmosféry obletět několikrát svět. Tady došlo zřejmě jenom k úniku radioaktivní vody. A to není tak nebezpečné, nebo v tom není rozdíl kvality, ale jenom je to, prostě řekněme, kvantitativní rozdíl třeba?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já nejsem jaderný technik. Je zřejmé, že ten dopad, ten dosah té havárie je menší nežli u Černobylu. Dáno právě tím dálkovým přenosem kvůli té černobylské technologii, která vynesla ty radioaktivní látky, které pak dálkovým přenosem jako putovaly. Já si pamatuju, jak ten mrak putoval přes Švédsko, pak se dostal nad Českou republiku, neměli jsme žádné informace, děti normálně vycházely ven ve školkách na pískoviště, hrály si venku a nikdo neposkytl informace. Přeci se vedla i debata o tom, že by někdo měl být trestně právně odpovědný za to, že vůbec neinformoval veřejnost. A ukazuje se, že to není vůbec poprvé. Že tohle není jenom syndrom komunistické společnosti, že podobně to bylo například v Německu, v době černobylské tragédie, kdy také lidé neměli informace a to byl základ, zrod další silné vlny protijaderného hnutí v Německu, protože lidé se zlobili, že nemají informace. Úplně totéž teď existuje v Japonsku. A když slyšíte japonského premiéra, který říká, tak snad by ta elektrárenská společnost jako měla alespoň vládě poskytovat pravdivé informace, tak najednou vidíte, jak je to celé úplně vymknuté z kloubů.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP dnes debatuje s exministrem životního prostředí Martinem Bursíkem. A hned se ptáme. Jsou tedy Temelín a Dukovany v souvislostech, o nichž hovoříme, bezpečnější? Takový názor ostatně v české debatě převládá. Většina politiků a občanů v naší zemi, už jste to, pane Bursíku, zmínil, za jádrem pořád pevně stojí.
Jan ROVENSKÝ, Hnutí Greenpeace
--------------------
V České republice funguje cosi jako uctívání jádra. Když 95 procent poslanců, nebo 195 z 200, tuším, říká, že si nedokáže představit alternativu k jaderné energetice, ono se to samozřejmě na tu veřejnost částečně přenáší.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslí si Jan Rovenský z Hnutí Greenpeace a dodává.
Jan ROVENSKÝ, Hnutí Greenpeace
--------------------
Poněkud nešťastné je, že v české veřejné debatě většinou existuje pouze jedna cesta. Jeden scénáře. V tuto chvíli, když se připravuje státní energetická koncepce, pan ministr Kocourek ji chce předložit v jedné jediné variantě, která počítá s rozvojem jak jádra, tak uhlí. K tomu není moc co dodat.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pane Bursíku, slyšeli jsme ekologického aktivistu Jana Rovenského. Vy s ním asi souhlasíte?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Tak, on řekl jeden aspekt té věci, vlastně tu bezmeznou víru společnosti v jádro a to, že vlastně argumentace projaderná je postavena na tom, dobrá, ale když ne jádro, tak co jiného? Tak, za prvé potřebujeme informovat o tom, že Česká republika už je favoritem, už je to tak, že my vyvážíme nejvíce elektrické energie z celé Evropy, přepočteno na obyvatele. Máme silně proexportní energetickou politiku, ačkoli vyrábíme energii s ohromnými škodami, destrukcí krajiny a škodami na životním prostředí, na zdraví. Čili tady je něco velmi špatně. To není dobrý vývozní artikl, jestliže vyvážíme na úkor zdravotního stavu obyvatelstva a demolování krajiny. A v tuhle chvíli vyvážíme přesně to, co vyrábí ročně Temelín, anebo Dukovany, oni vyrábí prakticky stejně. Zhruba 13,7 terrawatthodin. To znamená za prvé, kdybychom vypli jednu z těch dvou jaderných elektráren hypoteticky, tak se vůbec nic nestane a máme vyrovnanou bilanci výroby a spotřeby. Čili to je, myslím, první podstatná informace. Říct, jestli naše elektrárny jsou bezpečnější nežli ta japonská, to vůbec nelze říci tohle. Například elektrárna v Dukovanech nemá vůbec kontejnment. Nemá vlastně tu dvojitou betonovou slupku, která chrání elektrárnu proti pádu letadla. Takže tam sice je bezletová zóna, ale já si raději nechci ani představit, jaké různé situace by tam mohly nastat. A jaksi á priori říkat, že ty elektrárny jsou bezpečnější, to si myslím, že je zase projevem ohromné pýchy. To si mysleli Japonci taky. Japonci si mysleli, že jejich elektrárny jsou naprosto bezpečné, tak a najednou se ukázalo, že tomu tak není. Takže mně přišlo úplně komické, když předseda vlády Nečas odjel do Rakouska a mohl tušit, že Rakousko je naladěno více pro obnovitelné zdroje, úspory a ne pro jádro a on tam přijel s takovou Klausovskou větou, že česká vláda ani na jednu jedinou vteřinku neuvažovala o tom, že by ohrozila vlastní občany jadernou havárií. A myslel si, že tím uklidní předsedu vlády rakouského. No, ten mu na to jako zkušený politik odpověděl, no, japonská vláda, předpokládám, taky neměla v úmyslu na jednu jedinou vteřinku ohrozit japonské obyvatele. Takže jsme v úplně paradoxní situaci, kdy na to tady lidé reagují, na mě to působí jako nějaká sekta. Jak ohromná víra v to jádro, kde ty argumenty ani nemusí až tak sedět a prostě my v to věříme.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře, ale obyvatelstvo, pane Bursíku, není sekta a ta podpora občanů je úplně masivní. Všichni říkají, jádro a ještě to okořeňme tedy uhlím.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Jo, jo, tak zhruba podle eurobarometru 65 procent občanů podporuje jadernou energetiku. To má několik důvodů, podle mého názoru. Za prvé my jsme nebyli svobodná společnost v 60., 70. letech, kdy na západě vznikala hnutí protijaderná, otevírala se tam debata o rizicích a bezpečnosti jaderné energetiky. Za druhé nás minul i Černobyl, kdy jsme neměli ty informace prakticky žádné a žili jsme v neznalosti, v nevědomosti. Teprve ex post jsme se to dozvěděli. Za třetí byla česká společnost vystavena tomu rozhodování, zdali má souhlasit s dostavbou Temelína, když už se do toho tolik investovalo. A tam prostě selský rozum velel, dobrá, no, tak už to dostavme. A já jsem teď na jedné přednášce jsem se ptal lidí, jestli jim něco říká číselná řada 27, 34, 64, 81, 97, 124 a lidé se smáli a říkali, ano, to jsou náklady na dostavbu Temelína.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vy tedy říkáte, že Temelín a Dukovany nejsou technologicky nijak výjimečné. V podstatě jsou na úrovni běžných atomových elektráren. Ale právě tady zaznívá ten argument, že jsou vlastně bezpečnější, protože nejsou jednak ohroženy šlendriánem sovětského režimu a nejsou ohroženy tsunami. Tak, to jsou poměrně výjimečné okolnosti, které se nás netýkají. Třeba opravdu to je u nás bezpečnější.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Je potřebné si uvědomit, že v Japonsku podstata té havárie bylo selhání generátoru proudu, který zajišťoval chlazení těch reaktorů. A to znamená, že tam jako primárně nedošlo k tomu, že ta elektrárna by se sesypala kvůli zemětřesení, anebo že by ji spláchla vlna. Ale byl to přívod elektřiny plus veškeré záložní zdroje. To jsou věci, které je možné si představit, že se mohou stát i v podmínkách České republiky a není potřebné, aby kvůli tomu jsme tady měli tsunami 10 metrů vysoké, anebo nějaké zemětřesení. Čili vždycky je to tak, že dojde k nějaké události, kterou si nedovede člověk představit, nebo k nějaké koincidenci, ke kolizi, součtu několika kombinujících událostí. No, tak my můžeme očekávat v souvislosti s klimatickou změnou, pozorujeme to, klimatologové to dokládají i v podmínkách České republiky, že se prostě klima mění. A nejenom, že se zvýšila průměrná teplota o 1 stupeň za poslední 2 dekády, ale sledujeme i větší daleko jaksi větší amplitudy těch extrémních situací. To znamená daleko větší horka, sucha, povodňové stavy. Fukušima nám ukazuje, že téma chlazení elektrárny, dostatku vody, dostatku energie pro to chlazení je úplně kruciální pro to, aby se vůbec ten proces dokázal zkrotit.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně evropské, a tedy samozřejmě i české jaderné elektrárny nyní mají v reakci právě na havárii ve Fukušimě projít zátěžovými testy. Co to bude tedy znamenat pro Temelín a Dukovany? To osvětlila na vlnách Českého rozhlasu 6 šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Dana DRÁBOVÁ, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost
--------------------
Už dnes vidíme 3 oblasti, kterým by bylo rozumné se věnovat a bylo by rozumné se jim věnovat i v České republice. A udělali bychom to nezávisle na stres testech evropských. Znova přehodnotit analýzy, jak ty naše elektrárny jsou schopny překonat extrémní počasí. Extrémní zimu, extrémní teplo po velmi dlouhé období, to se vzhledem k tomu, co s námi poslední dobou matička příroda vyvádí, jistě svoji váhu má. Extrémní vítr. To jenom tak namátkou. Jistě má smysl se věnovat tomu, jestli ještě nemůžeme udělat, anebo provozovatel nemůže něco udělat s dalšími systémy pro zajištění chladící vody pro tu elektrárnu, větší zásoby chladící vody. A jistě se musíme znova věnovat té noční můře jaderné elektrárny, to je to, že zůstane bez proudu, že zůstane bez proudu déle než několik hodin, nebo maximálně několik desítek hodin. My si myslíme, že v tomhle tom zrovna české jaderné elektrárny jsou poměrně dost konzervativní, ale ve světle té Fukušimy, kdy se ta noční můra naplnila, protože to, co tu elektrárnu skutečně dostalo do kolen, byl ten black out. A to, že jim, to že jim tsunami vypláchlo diesely a nepodařilo se ten proud pro čerpadla obnovit několik dní prostě. Tak tohle to jsou 3 oblasti, které už dneska vidíme jako rozumné se jimi znovu důkladně zabývat.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudí šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
Tak, pane Bursíku, jak jsme slyšeli paní Drábovou, tak v mnohém se ostatně shodujete. Vy jste byli často v určitých kontroverzích.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
My jsme s paní Drábovou byli skutečně v kontroverzi. A to po moje, mé obojí působí ve vládách. Za prvé ČEZ měl dostat od Státního úřadu pro jadernou bezpečnost pokutu za technologickou nekázeň. Vy jste před chvílí hovořil o šlendriánu na Ukrajině, nebo v bývalém Sovětském svazu. Tak ten šlendrián se dokáže odehrávat i v České republice. Naštěstí nevedl k havárii. Státní úřad tedy neudělil pokutu a paní předsedkyně Drábová to komentovala tak, že největší pokutou pro společnost ČEZ je, že nevyrábí elektřinu a tudíž vlastně má ztrátu na ziscích. Tak to mně přišlo úplně absurdní, že státní úřad tímhle způsobem interpretuje povinnosti provozovatele jaderné elektrárny. Ona se proslavila už tím, jak otevírala jadernou elektrárnu Temelín a to byly jako známé polibky s ministrem Grégrem a Milošem Zemanem. A podle mého názoru prostě Státní úřad pro jadernou bezpečnost by měl být nezávislý kontrolní orgán, který by měl mít autoritu typu Ústavní soud, či prostě podobná instituce. Ona vedle toho ještě žije dvojí život a paralelně jaksi prezentuje přednášky, to nebylo nic privátního, paní redaktorko, prostě dvojí život mám na mysli profesionální život, kdy má prostě přednášky, které jsou pozitivním PR o jaderné energetice, nic víc, nim míň. A když tady hovoří o tom, že české jaderné elektrárny jsou konzervativní a jak by měly být připraveny a já mám velmi zajímavé citace její, tak ten problém je v tom, že prostě totéž já tady mohu přečíst o tom Japonsku. Tady je napsáno, že ty elektrárny mají prostě kontejnment, který dokáže odolat i tsunami a nehrozí únik jak radiace, a stejně tak, že elektrárny jsou vybaveny seismografy, které v momentě, kdy dojde k zemětřesení, tak automaticky bezpečně vypnou jadernou elektrárnu. Čili já beru tyhle výroky technokratů s velikou rezervou. A to si myslím, že je právě ten vzkaz, který bychom měli si vzít z té zkušenosti z Fukušimy, jo. Prostě hledat jiné alternativy. Jestliže francouzský prezident Sarkozy řekne, a to je jaderná velmoc, že elektrárny, které neprojdou testy, vypnou, odpojí od sítě. A na dotaz redaktora v Bruselu český premiér se vyhne odpovědi na tuhle otázku a k tomu z oficiálních míst je komentováno to tak, že české elektrárny samozřejmě projdou, tak kde se bere tahle ohromná pýcha a jistota v tom, jak je to všechno bezpečné a perfektní? Mně to prostě nehraje, já mám v tohle nedůvěru. A nevím, proč by zrovna Česká republika, čeští technici a provozovatelé a operátoři měli být kvalitnější a chytřejší nežli japonští, němečtí, francouzští. Mně to prostě nedává smysl. Nevšiml jsem si, že bychom jaksi historicky byli většími bouráky. A že bychom měli jaksi vyšší technologickou kázeň, byli větší profesionálové, byli důslední a tak dále a tak dále.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ale jak bychom tedy měli reagovat? To je možná ten důvod, proč chceme setrvat na té stávající cestě, protože vlastně není alternativa. Prostě mávneme rukou nad nebezpečím typu Fukušima a můžeme spoléhat na to, že nějaký takový větší kolaps přijde za 25 let a že to nebude u nás.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Ale kdo říká, že není alternativa? Kde berete přesvědčení o tom, že není alternativa? V českých médiích se hovoří ...
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tak řekněte.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
... například o německé situaci, že to odpojení jaderných elektráren, že tam není alternativa. To není, a to je, buď je to dáno tím, že tady podléhají komentátoři, novináři nějaké kampani, anebo prostě nemají informace. Protože německá vláda schválila svoji energetickou politiku do roku 2050, která velmi precizně popisuje, jak postupně bude Německo odstavovat jaderné elektrárny a nahrazovat je energetickými úsporami, obnovitelnými zdroji. Zároveň připravují celý systém distribuce a přenosu elektřiny tak, aby dokázala absorbovat, pojmout daleko větší objemy obnovitelných zdrojů energií. A to i těch takzvaných nestabilních, což je fotovoltaika a vítr. Univerzita v Castle udělala model, kde ukázala, že kombinace větrných elektráren na severu Německa, fotovoltaických v Bavorsku, bioplynových také někde v Bavorsku a vodních elektráren, když je velmi chytře propojena, tak ty elektrárny navzájem si vyrovnávají odchylky a dokáží poskytnout 100 procent elektřiny, aniž by tam bylo potřebné hodit lopatku uhlí, anebo štěpit 1 atom. A ukazuje se, že prostě tenhle model v momentě, kdy se změní sítě z těch dnešních sítí na takzvané inteligentní sítě, a dokáže ten, kdo řídí celou soustavu řídit vlastně tisíce a desetitisíce malých decentralizovaných zdrojů a pospojovat je dohromady jako takzvanou virtuální elektrárnu, no, tak tohle je model, který bude fungovat a Evropa touhle cestou jde. Plánuje investici kolem 1 bilionu euro do moderních sítí. Ale tady to nikdo nesleduje. Tady ta debata se vede o tom, no, dobře, ale není alternativa. Tady máme jenom jádro a uhlí. Tak výborně, uhlí nám zničí životy, zkrátí střední délku života v Ústeckém kraji o 2 roky. Větší vlastně incident se přirozených potratů a vrozené vady dětí, tak to je uhlí. A nemluvím o klimatu a nemluvím o poškozování ovzduší. No, anebo jádro. Také budeme důvěřovat paní Drábové a budeme ji nominovat na prezidentku České republiky. Ale k čemu nám to bude, když, nedej bože, potom k nějakému maléru dojde? K čemu je japonským občanům to, že byli ubezpečováni o tom, že všechno je v pořádku, mohli si číst zprávy. A teď se cítí podvedeni. Naprosto právem.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme ovšem v budoucnosti, nebo v delší časové perspektivě hrát takovou sólistickou roli? Vždyť jsme tolik propojeni právě s Německem, hospodářsky. Nakonec žijeme v centru Evropy, tak vidíte nějaké blýskání na lepší časy, tady alternativní zdroje energií dostaly několik ran a dnes v podstatě se utlumuje jen to málo, co se začalo rozvíjet. Tak, kdy se dočkáme nějakých debat právě, a nejen debat, ale i prvních kroků, abychom se vydali tou moderní evropskou cestou?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
No, tak předně si myslím, že je potřebné vyskočit z té šablony, představy, že každý stát evropský si řeší energetiku sám o sobě. To je velmi omezená představa. Protože víme, že v Severním moři, v Británii, v Dánsku, v Polsku jenom na větrných farmách na moři je ohromný potenciál, který vlastně je vyšší nežli je celá spotřeba elektřiny v Evropě. A stejně tak víme, že na jihu je ohromný potenciál pro fotovoltaiku. Existují řada studií, Fraunhofer-Institut v Německu modeloval, že v roce 2050 by Evropa mohla 100 procent elektřiny vyrábět z obnovitelných zdrojů. 100 procent. Konzultantská kancelář Price Waterhouse Coopers totéž, 100 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropě. Jedna z té velké pětky. Ona k tomu ještě přidala elektřinu z fotovoltaických elektráren v severní Africe. Ale ukazuje se, že v momentě, kdy se vlastně postaví jiná síť a kdy dokáží obnovitelné zdroje navzájem si vypomáhat a vyrovnávat odchylky, tak v tu chvíli najednou se totálně zúžuje prostor pro špinavé uhlí a pro zastaralou technologii na úrovni jurského parku. To uhlí bychom měli nechat v zemi a schovat si ho do budoucna, protože to jsou velmi cenné uhlovodíky, které budeme potřebovat pro daleko inteligentnější využití v budoucnosti nežli pro spalování. Tahle cesta je zcela zřejmá. Evropský parlament, Evropská komise. Touhle cestou jde. U nás to ještě nějak jaksi není zaznamenáno a myslím si, že ta veliká energetika nezdravě propojená s politikou se snaží si udržet ty stávající pozice seč může. A pravdou je, že teď ta ofenzíva proti obnovitelným zdrojům energie v České republice je velmi silná. Využívá se k tomu celý ten humbuk, který vznikl kolem fotovoltaiky. Tam je ale potřebné říci, že tím viníkem toho bylo ministerstvo průmyslu za doby Fischerovy vlády, kdy tehdejší ministr Tošovský, který strávil většinu svého života v ČEZu a mimochodem Váhala neprosadil novelu zákona, která by opravila nesprávné ustanovení v zákoně včas a dokázala by zamezit tomu, že investoři do fotovoltaiky dostávají zisky, které nejsou přiměřené. Ale za to nemohou ti investoři. To bylo selhání státu. Na podkladě tohoto se vede veliká kampaň proti obnovitelným zdrojům, kterou je potřebné zastavit a uvědomit si to, že obnovitelné zdroje jsou v podstatě nejperspektivnější zdroje energie na Zemi.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP stále debatuje s exministrem životního prostředí a také někdejším předsedou Strany zelených Martinem Bursíkem.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
My už jsme se toho dotkli, selhání japonské atomové elektrárny má také dalekosáhlé politické důsledky. A asi nejvíc přímo u našich sousedů zřejmě výrazně ovlivnilo výsledky voleb ve 3 spolkových zemích Německa. Ony proběhly v posledních 14 dnech. A především to vedlo k senzačnímu vítězství Zelených v Bádensku-Württembersku. Oni tedy nevyhráli na procenta, ale protože mohou tvořit koalici se sociálními demokraty, tak budou mít poprvé v historii zřejmě premiéra ve spolkové zemi. Ten bádensko-württemberský výsledek ten byl jen Fukušimou? Nebo tam hraje v Německu ještě něco nějakou jinou roli?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já jsem o tom četl řadu komentářů a hovořil jsem s lidmi, kteří jako dobu byli v Německu nebo to sledovali. Nebyla to jen ta Fukušima. Myslím si, že to je dlouhodobá práce Zelených. Je potřebné si uvědomit, že tam už je to zhruba 40 let, kdy Zelení, strana zelených postupně zespoda přes ty místní iniciativy, komunální politiku se dere nahoru. V těch posledních letech témata, která jsou bytostně spjata s politikou Strany zelených začala rezonovat v těchto spolkových zemích. Takže třeba ten lídr kandidátky je člověk, který je 30 let Zelenými označován za reálos, vlastně za člověka, který je takovým tím realistickým, nikoliv fundamentalistickým zeleným. A tahle politika prostě evidentně nabývá na zájmu. K tomu se ještě přidalo další téma, které se týkalo vlastně modernizace stuttgartského nádraží a likvidace parku a vytvoření nějakého komerčního obchodního centra a okolo toho se odehrávaly prostě demonstrace a kempování a tak dále.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pardon, to z českého, to z českého pohledu je nepochopitelné. Proč někomu vadí, že se vykácí nějaký park? To skutečně přece nestojí za nějaké rozčílení, natož za politické tažení?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já obdivuji na práci redaktorů to, že se dokážete vlastně ptát těmito typy otázek, abyste jako dovedli toho hosta k odpovědi. To je skutečně provokativní otázka. Těžko říct, podívejte, já jsem třeba zažil takovou epizodu s parkem v centru Prahy na Karlově náměstí, kde v době, kdy jsem byl v 98. roce ministrem, jsem tam jel okolo a najednou jsem viděl, že kácí park. Tak jsem to nafotil, pozval jsem tam Českou inspekci životního prostředí, zastavili jsme to kácení. Mělo to ohromný ohlas a bylo vidět, že existuje významná část veřejnosti, která si uvědomuje cenu vzrostlého stromu. A že to je něco, co nenahradíte. A komerční centrum vám skutečně tu veřejnou službu jako vzrostlý park v centru města neposkytne. Ale prostě pravda je, že společnost v Německu prošla prostě vývojovým stádiem, které nás teprve čeká. A že ta ekologická citlivost a vnímavost v Německu je výrazně vyšší nežli v České republice. A je to podle mého názoru jenom otázka času. My prostě musíme projít tím vývojovým stádiem a postupně, pomalu si myslím, že si to prokousáváme. Lidé mají větší zájem o bioprodukty, více si všímají prostě kvality potravin, zboží, ovzduší, vody, trh se rozvíjí, takže jde to takovými malými drobnými krůčky. Smutné je, že v tomhle volebním období se zdá, že nikdo z politické reprezentace to vůbec nevnímá, nereaguje na to. Viz třeba současná debata o snaze šéfa parku šumavského kácet v těch nejcennějších prvních zónách národního parku. Což je věc, která mi trhá srdce. To je nepředstavitelný nápad fundamentalisty, který dává přednost odlišným zájmům nežli jsou zájmy ochrany přírody.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
My k českým zeleným ještě samozřejmě v naší debatě zamíříme. Ale zajímá nás ještě jedna otázka. Proč ten zvrat, to senzační vítězství právě v Bádensko-Württembersku? Je to nejbohatší spolková země, letitá bašta křesťanských demokratů. Znamená to jakési symbolické posunutí politických hodin, které budou bít v dalších letech u našich sousedů?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já si myslím, že ta situace jak v Bádensku-Württembersku, tak vlastně i dříve v Bavorsku už byla nezdravá. Můj bratr žil dlouhou dobu v Bavorsku. Já vždycky, když jsem tam přijel, tak jsem tam jeho přátelům říkal, tak už máte tady u vás v Bavorsku demokracii? A oni se smáli, přirozeně, že tam měli demokracii. Ale ta dominance CSU, kteří dostávali absolutní většinu po desetiletí, to je něco, co není zdravé. Já vždycky když slyším od nějakého předáka politické strany to, že by si přál ve volbách vyhrát a mít 51 procent, tak z toho mám trochu starost. A tady vlastně od roku, nemýlím-li se, od roku 1953, čili ještě 6 let před mým narozením, CDU obsadila pozice a od té doby vždy v Bádensko-Württembersku vládli. A logicky se tam samozřejmě v tu chvíli vytvoří za 58 let takové politicko-ekonomické vazby a propojení, které nepochybně už ta společnost také musela vnímat jako něco, co je nezdravého. A že to prostě chce změnu. Takže já si myslím, že to asi byla kombinace různých faktorů. Ale zajímavé je, že tou druhou stranou na pásce, pravda, těsně před sociální demokracií, byli právě Zelení. A to si myslím, že bylo to, že tam prostě rezonovala velmi silná témata, která dokázali Zelení jaksi racionálně, věcně adresovat a hlavně přesvědčivým způsobem. Takže dokázali lidi přesvědčit, že mají řešení. A nakonec potom, například o tom nádraží v centru Stuttgartu skutečně bude rozhodovat ta dnešní nová koalice, kde zemským ministerským předsedou bude reprezentant Zelených, no, tak se dá očekávat, jaký bude výsledek. To znamená, že voliči dosáhnou svého a že zdánlivě cosi, co vypadalo, že nemá vůbec žádnou šanci, protože když 53 let vám tam vládne CDU a nedbají a prosazují tenhle projekt, sypou do toho peníze a vůbec jim nevadí, že tam lidé stanují v parku a jsou tam prostě opakované demonstrace, tak najednou se ukazuje, že to efekt má. A samozřejmě, že to je pro veřejnost povzbuzením, že má smysl se angažovat ve věcech veřejných, zajímat se o ty věci a že věci, které zdánlivě nelze změnit, překvapivě lze změnit a dokonce až tak, že si toho všimnou i tady v České republice.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A myslíte, že dochází v Německu k nějaké významnější nebo epochální politické či společenské změně? Že se objevují úplně nová řešení? To je totiž něco, co si člověk v českých poměrech nedokáže představit. My tady tak nějak jsme zvyklí, že to všechno bude stejně jako dosud.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já si myslím, že to nové není na úrovni celoněmecké. Zelení už byli v koalici spolu se sociální demokracií. Nakonec hovoří se o tom, píše se o tom, že dnešní koalice ještě těží z reforem, které prosadili tehdy Zelení spolu se sociální demokracií. To znamená v tomto smyslu to nic nového není. Nové to bylo v momentě, kdy tehdy Joshka Fischer nejdříve známý jako rebel, který se přivazoval před jaderné elektrárny, teď bychom se na to možná dívali jiným úhlem pohledu, poté jako člověk který chodil v teniskách do parlamentu a najednou ministr zahraničí, který prosadil navzdory své straně plné pacifistů bombardování Jugoslávie spolu s Evropou. Ale člověk, který zároveň byl tím prvním, který ukázal, že Zelení dokáží nést spoluodpovědnost a že dokáží být odpovědnou stranou. A ne jenom sbírat protestní hlasy, být proti a být v opozici. A ta dnešní situace je taková, že Zelení jsou v opozici, a vždycky je to tak, že politické strany, které jsou v opozici, nabírají na síle. A politické strany, které vládnou, ztrácí body. To je přirozený chod a nějaká periodicita toho dění. Takže v tuhle chvíli mají Zelení velmi zajímavou startovní pozici. Podívejte se třeba na výsledek FDP, ti v jedné té spolkové zemi úplně propadli, byli pod 5 procent a v druhé zemi měli těsně nad 5. Takže je najednou vidět, že to momentum sebrali Zelení. A například ne liberálové. Protože Zelení mají téma.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP stále debatuje s exministrem životního prostředí a někdejším předsedou zelených Martinem Bursíkem, který ostatně byl také ve vysokých státních funkcích. Byl jste vicepremiér, ministr, něco jste zasel. Také vaše strana ovšem se zdiskreditovala, nebo propadla možná po zkušenosti ve vládě Mirka Topolánka. Tak, kde jsou teď čeští zelení a nevycítili možnost fukušimské větry dávají novou naději do života?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já se teď úplně necítím jaksi silný v kramflecích na to, abych tohle komentoval. Já jsem rezignoval z postu předsedy zelených a předal jsem stranu dále. Já teď přesně nevím, jak je to dlouho, ale už je to nějaký...
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vaše srdce stále bije zeleně, ne?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Už to je nějaký rok. Začal jsem se plně věnovat expertní činnosti a ta témata prostě adresuji z jiného úhlu. Přednáším a samozřejmě, že sleduju vývoj zelených. Zároveň si myslím, že tady je celá série témat, kde by bylo na místě, aby Strana zelených se k nim vyjadřovala, aby to bylo vidět a slyšet. A aby vlastně představila a nabídla experty, kteří by dokázali zajímavě a fundovaně a zároveň z odlišného úhlu pohledu, to jest té, řekněme, zelené filozofie, která má přeci jenom jiný hodnotový žebříček nežli, nežli ty standardní politické ideologie, které tady soupeří. Tak si myslím, že by bylo dobré, kdyby něco takového tady existovalo. Ale zdá se mi, že teď se to z nějakých důvodů nedaří. Já nedokáži analyzovat ty důvody, nemám na to už vliv, jsem řadovým členem.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Politická debata, pokud člověk tedy čte běžná média, se vyvíjí jiným směrem. My jsme teď hovořili o Německu, které má jinou energetickou politiku, jiný politický vývoj. A je zajímavé, že z českých luhů a hájů zaznívá stále ostřejší kritika Německa. Například hysteričtí Němci ohrožují energetickou stabilitu tím, že přerušují provoz atomových elektráren. A naše přenosová soustava zase trpí náhlými výrobními špičkami německých větrných elektráren. Je logické, že energetici si stěžují, už je třeba trochu zvláštní, že to má takový ohlas. Ale nejsou tyto kritiky přece jen reálné? Nemají nějaký věcný základ, který by bylo třeba řešit?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já si myslím, že ne. Za prvé ten koncept energetické politiky Německa to není nějaké náhlé pohnutí mysli. Já jsem pracoval na řadě projektů s německými kolegy s Ekoinstitutu v Berlíně a ze svobodné univerzity v Berlíně, z dalších vlastně akademických pracovišť. A první odlišnost Německa a České republiky je v tom, že právě vláda a jednotlivá ministerstva si zvou experty z akademické půdy, aby se spolupodíleli na formulování, modelování různých variant budoucího vývoje. Tohle je něco, co vlastně v České republice neznáme a to byste dokázal napočítat na prstech jedné ruky lidi, kteří vytvářejí energetickou politiku České republiky. A mezi těmi hlavními autory byste našel zaměstnance ČEZu. A v tu chvíli můžete předem tušit, jaký je výsledek. A k tomu si tam ještě zalobují uhelné společnosti a výsledek je uhlí a atom. A nemáme jinou alternativu. Tohle ukazuje na to, jak je ta společnost nevyspělá oproti tomu Německu. A zajímavé na tom je, že Německo jde cestou prosazování těch nejmodernějších technologií. Hi-Tec, což je podle mého názoru objektivní kritérium, které ukazuje, že ta cesta je správná. Když se podíváte třeba na hodnocení 10 nejúspěšnějších firem v oblasti Hi-Tec ve světě, tak vám z toho vyjde, že 6 těch firem podniká v oblasti fotovoltaiky, jedna se zabývá uskladňováním elektřiny, to je silné téma, velké téma, jedna vyrábí úsporné diody, jedna vyrábí elektrárny větrné v Dánsku. A to je všechno. Tohle je to, kam jdou ohromné peníze. 60 procent investic do energetiky v Evropě v loňském roce šlo do obnovitelných zdrojů energie. A vůbec největší investice v předloňském roce šly do větru. Víc než do plynových, uhelných, jaderných elektráren. A v loňském roce největší investice šly do plynových elektráren. Ty plynové elektrárny získávají na významu právě proto, že ten nový systém potřebuje vyrovnávat odchylky těch takzvaných nestabilních zdrojů, doplňují se plynové elektrárny. Čili například jako zázrak Španělska, ten jejich systém dokáže už elegantně pohltit třeba 60 procent elektřiny z větru a z fotovoltaiky. 60 procent dodávky elektřiny je vítr a fotovoltaika. Tak ten systém je právě doplněn instalací plynových elektráren, které dokáží vyrovnávat odchylky. Je to ekonomické, je to každopádně daleko levnější varianta nežli jádro. Ale je to zároveň prostě bezpečné a snižuje to závislost, protože velikou porci tam právě vytváří ty obnovitelné zdroje. Plyn to doplňuje.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
To zní hezky, co říkáte. Ovšem u nás se to bere trochu jinak. A kdo ví, jestli na tom něco není. My přece máme tisíciletou zkušenost, že s Němci musíme se trochu držet na distanc. Teď se to tady projevuje takovým trochu legračním heslem jako že Temelín nedáme a přenosovou soustavu nedáme a nezapojíme se do německého systému. Ale není v tom přeci jenom nějaká logika, že jak si uhájíme, řekněme, vlastní suverenitu, jak můžeme rozhodovat o tom, jaký bude náš stát, když naše energetická bezpečnost bude zcela závislá na větším a technologicky vyspělejším sousedovi?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já myslím, že takhle to vůbec není. Tady nikdo se nesnaží uchvátit českou energetiku, anebo do ní nějak zasahovat. To jenom čeští bossové a kapitáni energetiky propojení s politikou obhajují status quo a mají za to, že to je ta budoucnost. To znamená ono je to přesně opačně. Prostě ujíždí nám vlak. My vidíme nějaká zadní světla. Když se podíváte, že v sektoru obnovitelných zdrojů energie v Německu v tuhle chvíli může pracovat už nějakých 160, 180 tisíc lidí a Němci jsou špičkovými výrobci a my jsme mohli touhle cestou jít taky ve fotovoltaice, přes ty chyby, které tady vlastně byly udělány, tak jsme se stali atraktivní zemí. Ještě dozvukem toho je, že japonská Kiosara se rozhodla v Kadani postavit fabriku a bude to největší vlastně fabrika fotovoltaická vůbec ve světě. Rozšířit tu stávající, která tam je, je to jenom naše omezenost a bohužel tedy jako klientelismus a provázání politiky s energetikou, která vlastně obhajuje to dnešní status quo. Jako řekněte mně, kdo rozumný, jako rozumně uvažující za současné situace by ještě obhajoval prolomení územně ekologických limitů, bourání vesnic a další těžbu uhlí spojenou s devastací krajiny, vystěhování lidí a poškozením zdraví obyvatelstva a poškozením klimatu? Kde pro to jako někdo bere důvod? A oni říkají, ty důvody jsou, že teplárenství nebude mít dostatek uhlí. No, tak není ten problém na straně teplárenství, že za 20 let od změny nedokázal restrukturalizovat teplárenství tak, aby tam byly malé decentralizované zdroje, ať už na zemní plyn, nebo na jakýkoliv typ biomasy. A nemusely by se vlastně krmit špinavým uhlím, které přináší takovéhle ohromné škody. Není jako problém spíš tady na straně toho teplárenství a státu, který vlastně selhal?
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
No, ale stejně. Pokud nebudeme mít vlastní energetickou základnu, tak se přece o nás může rozhodovat bez nás. Říkáte si, že nás Německo neovlivňuje, ovšem, když zafouká vítr na Severním moři, tak je přetížena i naše přenosová soustava a převádí elektřinu do jižního Německa. Pokud nebudeme mít vlastní zdroj, třeba v Temelíně, v Dukovanech, tak co když potom budeme draze nakupovat a budeme ještě víc ekonomicky závislí než jsme dosud?
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Tak, my jsme ti poslední, kteří by měli mít tuhle starost. Protože na začátku té debaty jsme si řekli, že jsme největším vývozcem elektřiny v Evropě. Máme nadprodukci. Vyrábíme v podstatě celý výkon Temelína, anebo Dukovan, vyberte si, co je vám méně sympatické, vyvážíme do zahraničí. Ten problém, do kterého my se dostaneme, bude problém podobný Francii. Francie vyrábí 87 procent elektřiny z jádra. Vypadá to jako pro lidi, kteří důvěřují jádru a nemají tam žádný problém, nezamýšlí se nad tím, co nám vzkazuje Fukušima, tak pro tyhle lidi to může být vzor. Ale ono to má kromě těch rizik bezpečnostních, to má, a dalších, to má například ukládání vyhořelého odpadu, které není vyřešeno a je to na 100 tisíc let dědictví, které prostě, když hovoříme, pyramidy tady máme 3 tisíce let. Ale tohle je na 100 tisíc let. To je úplně nepředstavitelné období, které ani nelze finančně vykalkulovat, kolik to vlastně bude stát to ukládání. A kdo to zaplatí. Žádná banka vám neuloží úložku s úrokem na 100 tisíc let. Žádná pojišťovna vám nepojistí úložiště vyhořelého jaderného odpadu na 100 tisíc let. To se úplně vymyká jako představivosti. A ta Francie se zdá být v tomhle vzorem. Přesto Francie má veliké problémy, protože vyrábí 87 procent elektřiny v jádru. A jádro, jak známo, je zdroj, který prakticky nelze regulovat u něj výkon. To znamená on dodává v tom takzvaném základním výkonu. A Francie má problém se špičkovou elektřinou podle toho, jak prostě vypadá ta poptávková křivka. Takže 19 terrawatthodin elektřiny dováží z Německa. A teď se Électricité de France rozhodla zprovoznit starý werk, elektrárnu z roku 1968, která běží na topný olej. Aby aspoň mohla vyrábět nějakou špičkovou elektřinu. A my se vrháme po hlavě do úplně stejného nesmyslu. A tady jsou lidé, kteří prosazují další bloky Temelína, ačkoliv máme málo těch špičkových zdrojů. To, že by Německo nějak ovlivňovalo naši nezávislost, my jsme příliš nezávislí. My vyrábíme moc, vyvážíme a když jde o to, že na severu se vyrábí hodně elektřiny, to je tak, že Němci předběhli dobu. Protože ještě neexistuje prostě ten evropský systém distribuční, který by to dokázal rozvádět. V Británii v tuhle chvíli na moři je kolem 600 megawatt instalovaného výkonu. Počítá se, že to bude 33 gigawatt v roce 2020. To bude taková porce, která přijde z té Británie, že na to je potřebné postavit takzvané nové elektrické dálnice, které dovedou tu elektřinu ze Severního moře do centra Evropy. A stejně tak budou žlutou, jaksi elektřinu z fotovoltaických elektráren tahat do centra Evropy z jihu. Takže vůbec nebude témate, že někde foukne v Německu a nám to bude dělat problémy. My za to dostáváme zaplaceno. A je to věc, kterou prostě lze zvládnout. To je zase jen takový xenofobní argument, kterým se vymezujeme vůči Německu a vůči vlastně jejich technologickému náskoku oproti tomu, co tady realizujeme v České republice. Což je prostě energetika 70., 80. let. Je mi líto.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A na závěr otázka, která by zase vydala samozřejmě na další debatu, tak, pane Bursíku, jak dlouho nám ten vlak bude ujíždět? Vždyť právě havárie ve Fukušimě a také se musíme zmínit o zvyšujících se cenách energií vzhledem k neklidnému regionu v arabském světě, tak vždyť energetická politika Evropy patrně dostává nové a nové impulsy a měla by se rychle sjednocovat. Rozhodnutí, která činíme například o dostavbě Temelína, jsou rozhodnutí na desetiletí.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Není to vlastně české furiantství, když v těch dnech otřesu světa nad tou fukušimskou tragédií reakce českého premiéra, ministra průmyslu a politiků je oznámení o tom, že dostaví dva bloky Temelína? Jako není to úplně paradoxní? Mně to tedy tak přijde. Ten svět se zabývá úplně něčím jiným v tu chvíli. A my vlastně jako si dupneme a řekneme, u nás je to všechno jedno, nás se tohle vůbec netýká. Dokonce někde byl citát ministra průmyslu, který řekl, že kdyby Temelín stál na té lokalitě Fukušimy, tak že by odolal. To je skutečně pýcha nezměrná. A ptáte-li se na to, jak dlouho nám bude ujíždět vlak. Já musím říct, snad už si to mohu ve svém věku dovolit říct. Já jsem prostě z pera stratégů české energetiky doposud jako neviděl nějaký koncept energetický, který by mě zaujal v tom smyslu, že bych si řekl, tak konečně tohle je moderní uvažování. To už je jiná generace energetiků, která bere v úvahu nové technologie a bere v úvahu, že to má také nějaké souvislosti se stavem životního prostředí a se stavem klimatu. Vlastně to, co přichází do České republiky, kromě té krátké epizody, kdy jsme byli ve vládě a prosadili nějaké dílčí věci, ekologickou daňovou reformu a zdražení uhlí a zlevnění obnovitelných zdrojů energie pro vytápění a tak dále. Tak kromě toho vlastně nic nepozoruji. A to, co přichází pozitivního, jde na úrovni evropských směrnic. Takže to je to, co já teď velmi bedlivě sleduji. Připravuje se nová uhlíková daň, která by měla vlastně tento rok být představena, která zase učiní uhlí méně a méně konkurenceschopným. Já nevím, kdy se začne blýskat na lepší časy, ale věřím tomu, že se prostě určitá část veřejnosti začne víc zamýšlet a už nebude jenom slepě věřit jaderným technokratům po téhle zkušenosti. Například jsem přesvědčen, že sice to dá nějakou práci, ale že nám hodně pomůže ekonomika jaderných elektráren a že žádné dva bloky postaveny nebudou. Nepůjde to samo, bude to potřebné odpracovat. Ale když se podíváte na 2 elektrárny, které v tuhle chvíli se staví v Evropě, to je Olkiluito ve Finsku a Flamanville ve Francii, tak ta finská elektrárna už vlastně překročila rozpočet o téměř 90 procent a už je tam zpoždění více nežli 3,5 roku. A ve Francii to není takhle dramatické, ale také překročili rozpočet. Takže se ukazuje, že vlastně nedokáží elektrárenské společnosti postavit elektrárny tak, jak plánují, za takové ceny. A teď po Fukušimě a poté, kdy se bezpochyby zpřísní bezpečnostní standardy a kritéria, je docela pravděpodobné, že se ukáže, že jaderná energetika už není konkurenceschopná a že vlastně se nenajde nikdo, kdo by racionálně investoval do dalších jaderných elektráren a že bude daleko výhodnější investovat do energetických úspor a do moderních technologií obnovitelných zdrojů.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Interview Studia STOP, exministr životního prostředí a někdejší předseda Strany zelených Martin Bursík. Tak, pane Bursíku, děkujeme za informace, za prognózy a až v těch lepších časech se zase někdy sejdeme nad nějakou zajímavou energetickou koncepcí.
Martin BURSÍK, bývalý předseda Strany zelených, bývalý ministr životního prostředí
--------------------
Já děkuji za pozvání. Kdybychom se měli sejít až v lepších časech, tak bychom se dlouho neviděli. V tomhle je potřebné být realistou a v trochu lepších časech. Ono to půjde tak postupně.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak alespoň v trochu lepších časech. V tuto chvíli se od mikrofonu loučí ...
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Petr Holub.
Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Jana Šmídová. A za spolupráci děkujeme techničce Valérii Radsmanové a také režisérce Ireně Hýskové. Na slyšenou.
